- Dne 04.04.2022
Poslední explorace v Rodrigézově dole
Po mnoha letech, mnoha ponorech a průzkumech ve starém zatopeném břidlicovém dole Rodrigézův hrob, jsem si myslel, že zde bylo již vše prozkoumáno a objeveno. Posledním otazníkem, který vnesl do průzkumných prací nové světlo, byla fotografie Michala Černého, kterou pořídil, když jsme v dole fotili pro jeho nově připravovanou knihu o potápěčských terénech v České republice. Michal vyfotil jindy silně kalivé místo. Na fotce to vypadalo, že by důl mohl pokračovat někam dále. Zkoumáním fotografie od počítače jsem toto nebyl schopen posoudit. Mapy žádné a vzpomínky a tvrzení pamětníků se různící tak, že se z toho nedá nic dovodit.
Takže nezbylo, tak jako mnohokrát, spustit do Rodrigézu vercajk a šup pod vodu. Tentokrát jen s jedním záměrem. Zjistit zdali důl pokračuje tímto záhadným, dosud neprozkoumaným místem někam dál.
Na každou akci je i vercajk jiný. Asi z roztržitosti jsem si při balení nevzal další zátěže a tak jsem až ve vodní štole zjistil, že jsem příliš lehký. Nezbylo mi, než vzít do ruky kus břidlice. V levé ruce kus břidlice, v pravé kamera se světly. Po chvíli jsem z tohoto nepohodlí dostal křeč do ruky. Práce s kamerou taky nic moc. V duchu jsem si intenzívně nadával a klel.
Najednou přede mnou bylo ono neprobádané silně kalivé místo na dně štoly. Plaval jsem jen s jedním cílem přijít věci na kloub. Kupodivu jsem v tomto potápěčském nepohodlí vodu nezkalil a stíhal jsem u toho i natáčet. Práce s kamerou je ošidná v tom, že spoléhám, že se na záběry z kamery potom podívám a vyhodnotím je. Pod vlivem těchto myšlenek ale již nejsem tak ostražitý a vnímavý vůči okolí. Mnohdy jsem později zjistil, že se záběry nepovedly a já si nic moc nepamatuji. Tentokrát bez ohledu na kameru využívám chviličku, než se voda zakalí. Koukám do hlubiny pode mnou a vidím na dno. Šachta končí přibližně metr až metr a půl pode mnou. Ještě rychle prozkoumat boky šachty. Ok vidím. To už se ale seshora valí kal. Jsem spokojen. V duchu se vysmívám kameře, co tam zase bude anebo nebude. Já jsem tentokrát viděl dobře. Pokračuji dále dolem a kochám se známými zákoutími dolu.
Intro:
Nejvíce si užívám první explorační ponor, který bývá plný napětí a adrenalinu z neznámého. Pak už stejně uspokojivé pocity přicházejí až v situacích, kdy už terén dobře znám. Jsem ale naprostém klidu a vím, že ani změna viditelnosti mě v těchto podmínkách nevyvede z této křehké psychické rovnováhy. Psychika je v těchto těžkých podmínkách nadmíru důležitá. Pokud se potápěč během ponoru zhroutí psychicky, není schopen vyváznout. Téměř mu nelze pomoci. Také ohrožuje ostatní, pokud tam s ním jsou. Takže platí zlaté pravidlo. Pokud na to máš, buď raději sám. Ovšem k tomuto stavu psychiky a také používané potápěčské techniky vede dlouhá cesta.
Konečně jsme tedy došli k tomu, že můžeme říci, že nás již žádné objevy a z toho plynoucí možné nečekané objevy ve starém hlubinném břidlicovém dole „Rodrigézův hrob“ nečekají.
Posledními, zejména potápěčskými průzkumy, bádáními a průzkumy se završila moje myšlenka a společně s ostatními, naše 8. leté intenzivní úsilí o získání, prozkoumání a zpřístupnění tohoto důlního skvostu příštím generacím.
Dnes můžeme říct, že nás v tomto dole už nepřekvapí žádné další objevy. Tak si toho važte, moji milí naši následovníci.