- Dne 08.04.2019
Fantazie nezná hranic.
s laskavým souhlasem autora uveřejňujeme pojednání o vzniku názvu starého dolu Rodrigézův hrob. Kde se vzala obřadnost až morbidnost názvu jinak velmi přívětivého starého důlního díla? Po tom je třeba zapátrat nejen v našich myslích, ale také v archivech, dobových kronikách, vzpomínkách pamětníků a všude, kde se dá. Tak pěkné počtení. (promiňte nedostatky našeho webu - fotky z příspěvku nějak nebere)
Tajemství místního názvu důlního díla odhaleno aneb kdo byl Rodrigo (Rodriguesův hrob, Čermná ve Slezsku)
JIŘÍ KUPKA
„Jeho hrob nás z dálky ještě volal, ale my mrtvému kamarádovi pomoci již nemohli.“
J. Foglar, Devadesátka pokračuje
Rozlehlé území geomorfologického celku Nízkého Jeseníku (2 894 km²) je mimo jiné známé těžbou barevných a drahých kovů a od 19. století také těžbou pokrývačské břidlice, která se výrazně podepsala na charakteru georeliéfu, a která byla úzce spjata s původním, německy hovořícím obyvatelstvem. Po jejich odsunu v letech 1945-1946 dochází nejen k útlumu těžby břidlice, ale vytratily se mimo jiné po celá staletí budované vzájemné vztahy mezi krajinou a jejich obyvateli, které se odrážely také v místních názvech nejrůznějších zákoutí. Tato jména upadla v zapomenutí.
Břidlicová stezka, která je rozšířenou expozicí Muzea břidlice v Budišově nad Budišovkou, nás provádí místy, z nichž mnohá nesou pojmenování, která rozhodně nepatří k původním, ale která si i tak našla cestu do povědomí širší veřejnosti. Například na zastavení „C4 Čermenský mlýn“ naučné stezky „Krajina břidlice“ se můžeme mimo jiné dočíst, že „... Adam Kunz ... ve svahu proti Čermenskému mlýnu ... otevřel ... tzv. Mlýnskou štolu, nazývanou trampy jako „Rodriguezův hrob“ (břidlicový podzemní důl Adama Kunze II.). Označení „Mlýnská štola“ je zcela logický, jelikož se důlní dílo nachází poblíž bývalého Čermenského mlýna (Tschirmer Mühle), který zde stával ještě v 50. letech 20. století, ale název „Rodriguezův hrob“? Co se zde stalo? Vyžádal si důl život trampa? Pojďme se pokusit poodhalit původ tohoto jména. Možná budeme překvapeni.
Po dramatických událostech a dozvucích druhé světové války to byli rovněž skauti a trampové, kdo tento kraj začali znovuobjevovat, „kolonizovat“ a prožívat zde svá neobvyklá dobrodružství. Je proto pochopitelné, že oblíbeným místům dávali vlastní pojmenování. Krajina byla opuštěná, plná romantických zákoutí i nebezpečných nástrah, a přitom relativně dostupná. Těžba v břidlicovém podzemním dole Adama Kunze II. v údolí Budišovky (dnešní Rodriguesův hrob), které bylo jedním z hojně navštěvovaných míst, byla ukončena po roce 1945. Podzemí lomu, které bylo tvořeno několika komorami, je dnes zatopeno a oba původní vstupy jsou zavaleny. Důlní dílo je tak zřetelné pouze z šachty o rozměrech 4,0 x 2,5 m, která je hluboká přibližně 12 m. Byl právě mladík - s trampskou přezdívkou Rodrigo - oním nešťastníkem, který podcenil zrádnost terénu, zřítil se do šachty a těžce zraněn, podchlazený, našel na dně jámy svou smrt? Anebo se v podzemních prostorách utopil, když se snažil amatérsky prozkoumávat zatopené komory dolu? Kamarádi, kteří jej našli, už jej oživit nedokázali a místo tak dodnes svým názvem připomíná tuto hrůznou událost? Může tomu být ještě jinak?
Rodrigo byl blízký přítel Alvareza, který se společně s ním a s třetím druhem, Fernandozem, vydali na počátku 17. století hledat bájný poklad Aztéků ukrytý kdesi v divokých skalách Mexika posledním panovníkem Montezumou... . Zdá se vám tento příběh povědomý? Pakliže ano, pak jste pravděpodobně četli knihu Jaroslava Foglara „Devadesátka pokračuje“, ve které je představena oddílová hra „Alvarez“ (Obr.1). Dobrodružnou dlouhodobou hru „Po stopách Alvareze“, která měla celou řadu napínavých úseků, Jaroslav Foglar skutečně hrál se svým oddílem, Pražskou Dvojkou, v roce 1942. V praxi odzkoušené náměty z jeho knížek inspirovaly tisíce vedoucích dětských oddílů. Může být Rodrigo z Foglarovy dlouhodobé hry „Po stopách Alvareza“ totožný s Rodriguezem od Čermenského mlýna?
Situace se komplikuje, jelikož v románu (resp. v námětu hry) je Rodrigo nakonec jediný, kdo z celé výpravy přežije. Přesto je důležité v této chvíli zmínit jeden z úseků hry, který hovoří o Fernandozově hrobě! „Dnes o hodinách poledních my Aztéky zfanatizovanými přepadeni a pronásledováni byli. ... náš přítel, dobrý Fernandoz, byl jat a odvlečen. ... byl mučen a pálen, srdce jeho statečné za živa nožem obsidiánovým vyříznuto mu bylo z těla a hlava poté od těla oddělena. ... Druhý den jsme ... hlavu přítele našeho nešťastného sebrali a pochovali, ..., jak nejdůstojněji jsme uměli a hrob jeho znamením kříže svatého označili.“
Název místa jako „Rodriguezův hrob“ je pamětníky doložen již k roku 1965, na druhé straně někteří z informátorů připouštějí, že zaslechli i variantu „Fernandozův hrob“. Legendární ostravský oddíl BVÚ (založený r. 1945), který vedl Karel Líba, také přezdívaný jako ostravský „Foglar“, hrál s oddílem hru Alvarez prokazatelně poprvé v roce 1950 na táboře na Mokřinkách u Melče. Není vyloučeno, že některý z úseků dlouhodobé hry „Po stopách Alvareza“ se odehrál rovněž na některé z tzv. oddílových Třináctek. Hra Alvarez se nakonec v oddíle stala natolik oblíbená, že se v různých modifikacích hrála také v roce 1951 na stejném tábořišti, a pak dále v letech 1953-1966, 1968 a 1969, naposledy v roce 1992. Jak již bylo výše zmíněno, důlní dílo je v současné době přístupné pouze z šachty, která umožňuje přístup do podzemí, ale v 50. letech tomu tak nebylo. Chlapci z oddílu mohli při úseku „Fernandozův hrob“ postupovat za měsíční noci přístupovou štolou až do míst, kde na dno šachty dopadal stříbrný svit měsíce. Možná právě zde pak chlapci nalezli dřevěnou bedničku. Někdo pak „... otevřel pomalu víko a v matné záři lampy hoši spatřili uvnitř něco, nad čím jim až krev v žilách ztuhla: lidskou lebku.“ (Obr.2).
Řada členů oddílu BVÚ tíhla k trampingu a tak není divu, že tábořili na podobných místech, která znali z oddílových let. Například Gaučo - Jiří Goj, pozdější redaktor časopisu Tramp měl svou T.O. Žlutý květ někdy od roku 1960, kdy odešel z oddílu. Fery - František Klemens z ní později odešel a založil T.O. Wood Boys (mimochodem další zastavení naučné stezky „Krajina břidlice“ nesou název Woodboys a Žlutý květ). Možná právě někdy v tomto období, kdy začínají bývalí členové oddílu BVÚ trampovat, dochází k pojmenování tohoto místa na Fernandózův hrob. Protože však ve hře Alvarez byl Rodrigo jediným přeživším, pravděpodobně jeho jméno více utkvělo v paměti, což vedlo k záměně názvu místa na Rodriguezův hrob, jak jej známe v současnosti.
Cílem poodhalení původu jména tohoto důlního díla nebylo zbavit jej roušky tajemství. Právě naopak! Zavzpomínejme na dětská léta a dobrodružství s nimi spojená, pak připustíme, že tudy kdysi procházela skutečná Alvarezova výprava, táhla přímo údolím Budišovky, a že zde také našel svůj hrob věrný druh Fernandéz. Slyšíte? Alvarez potřebuje jen statečné a silné! Tak zní heslo této oblíbené Foglarovy oddílové hry.
Obr. 1: Dětský román „Devadesátka pokračuje“ poprvé vycházel na pokračování v časopise Junák (1945-1946), kde však bylo jeho vydávání ukončeno a zbytek románu byl dovyprávěn v časopise Vpřed (1947), viz Obr.1. V knižní podobě vyšel poprvé až v roce 1969.
Obr.2: Dno těžní jámy „Rodriguezova hrobu“. Možná právě zde nalezli chlapci z ostravského oddílu BVÚ při hře „Alvarez“ dřevěnou bedničku. Někdo pak „... otevřel pomalu víko a v matné záři lampy hoši spatřili uvnitř něco, nad čím jim až krev v žilách ztuhla: lidskou lebku.“