- Dne 01.03.2015
Je neděle,počasí nejisté,ale přesto jedu na známý lom užít si prý dobrou vodu.Po více než hodině klidné jízdy dojíždím na lom,zdravím se se známými kamarády a v relaxačním tempu chystám vše do vody.Na hladině ledový škraloup do třetiny lomu,ale silný vítr ho láme na ledovou tříšť.Odnosím k vodě skůtr,stage s nitroxem,foťák a je mi čím dál větší zima.Musím se rychle převléct do obleku a vyrazit k vodě.
Po zanoření voda s viditelností 2metry tak hypnotizuji vodící šňůru,ale stejně jsem málem narazil do auta v hloubce 10m.Míjím keson,který jenom vytuším podle kotevního řetězu a klesám pod 20metrů.Najednou mizí zákal a jako bych klesnul pod oblačný příkrov a viditelnost se mění z hnusu na paráda.Jsem unešen a užívám si tu jízdu.Míjím poklad,zastávku,návěstidlo a tradiční zastávka u pumpy kde lehce vyčistím pomníček a svištím na motoru dale ke studni a zastavuji se až u omezení rychlosti před sloupem,kde je výborná viditelnost a kočár bez koní (jak to tam kruci dostali).Všude na bahnitém dně se vinou stopy po putujících racích,ale žádného jsem nespatřil.Pokračuji k těžebním vozíkům a něco se mi na nich nezdá.Po jednom z nich zůstala jenom mělká díra a nevidím kolečka.Asi jsem se špatně díval určitě tam budou.Ještě jednou obkroužím údolíčko a je čas na návrat.Plavba zpět proběhla se zvyšující se necitlivostí levé ruky a na deku u plata jsem hypnotizoval pomalu ubíhající sekundy k vynoření.Po odstrojení jsem zjistil mokrou rukavici (asi dírka),ale prsty jsem už rozhýbal.Z ledu na hladině nezbyla ani památka,sluníčko hřálo jak jen to v březnu jde a já jsem moc rád,že jsem se rozhodl vyrazit k vodě.
Pár fotek v galerii.
M.